Hniloba střelky u koní

Ve světě koní snad neexistuje žádný jiný problém kopyt, který by byl tak rozšířený a zároveň tak často podceňovaný, jako hniloba střelky. Pro mnoho lidí okolo koní je hniloba střelky natolik běžná, že ji berou jako přirozené zlo, se kterým se prostě musí žít. V čem tedy vlastně tkví problém?

Proč je hniloba střelky problematická

Hniloba střelky není ani zdaleka normální stav: kopyto je napadeno bakteriemi rozkládajícími rohovinu, které spouštějí začarovaný kruh. Bakterie totiž rozežírají rohovinu střelky, čímž střelka postupem času stále ubývá. Střelka přitom plní důležitou funkci polštáře v zadní části kopyta. Na jedné straně má tlumicí funkci a na druhé straně se při došlapu stará o to, aby se patková část kopyta rozevřela. To je obzvláště důležité pro kopytní mechanismus.

Pokud střelka tuto úlohu již nemůže plnit, kopyto se v zadní části stále více zužuje – vzniká sevřené kopyto (zvané „Zwanghuf“). Tím dochází k dalšímu stlačení už tak zakrnělé střelky, snižuje se prokrvení kopyta a je omezen růst střelky. Kromě toho se rýhy střelky velmi zúží, takže se v nich více drží nečistoty a vytváří se příhodné prostředí pro bakterie. Situace se tedy stále zhoršuje.

U pokročilé hniloby střelky se mohou bakterie nakonec prokousat až k citlivé škáře – nejpozději v tomto okamžiku každý dotek v této oblasti způsobuje bolest. Jako majitel koně to poznáš tak, že sebou tvůj kůň při vyškrabávání rýhy střelky bolestivě trhne.

Mnozí koně pak také mění svůj způsob chodu, protože nechtějí bolestivou oblast při došlapu zatěžovat. Místo zdravého došlapu na patky pak mnozí koně došlapují na špičku nebo dokonce kulhají, zejména na měkkých površích (protože zde se kopyto boří a na bolestivou střelku působí větší tlak).

Pokud se bakterie nakonec prokoušou až ke škáře, může se situace ještě dramaticky zhoršit: v některých případech začne podrážděná škára bujně produkovat náhradní rohovinu – dochází k rakovině kopyta.

K tomu ale nemusí dojít. Aby bylo možné hnilobě střelky účinně čelit (nebo aby vůbec nevznikla), je důležité podrobně se podívat na její příčiny.

Příčiny hniloby střelky

Za hnilobu střelky je primárně zodpovědná bakterie „Fusobacterium necrophorum“. Jedná se o anaerobní bakterii (tzn. žije v prostředí s nedostatkem kyslíku), která patří k běžné mikroflóře mnoha savců (najdeme ji mimo jiné v naší lidské ústní dutině nebo v trávicím traktu různých domácích zvířat). Pokud se tyto bakterie dostanou například přes koňský trus na kopyto a tam se usadí bez přístupu vzduchu, cítí se báječně a rozežírají tu nejměkčí rohovinu, kterou najdou: rohovinu střelky.

Proč tedy nemají všichni koně hnilobu střelky? Dřív nebo později přece každý kůň někdy vstoupí do hromady hnoje, i v té nejčistší stáji.

Odpověď je jednoduchá: zdravé kopyto je odolné a samočisticí. Když se kůň pohybuje a střelka je zdravá, nečistoty z kopyta rychle samy vypadnou. Zdravá střelka je navíc poměrně tvrdá, a proto se tak snadno nerozežere.

Jinak je tomu ale v případě, kdy kopyto již vykazuje známky sevření, je silně zanedbané nebo střelka již není zcela zdravá. Za takových podmínek je kopyto náchylnější k infekcím všeho druhu a hnůj se v rýhách střelky drží urputněji. To platí i tehdy, když kůň neustále stojí na podkladu prosáklém výkaly nebo se nemůže dostatečně pohybovat po tvrdším podkladu.

Jak můžeš hnilobu střelky účinně potírat

Mnozí majitelé koní jsou z úkolu trvale zvládnout hnilobu střelky zoufalí. Důvod je prostý: většinou se pouze aplikuje na střelku nějaký přípravek, který má hnilobu údajně eliminovat. Pokud se ale neodstraní skutečná příčina, jedná se o boj s větrnými mlýny.

Aby ses hniloby střelky dlouhodobě zbavil, je nutné bojovat jak s příčinami, tak léčit akutní infekci. Problém je nutné posuzovat a řešit takříkajíc ze dvou stran.

Zlepšit ustájení

Nejprve je tedy třeba zajistit dostatečnou hygienu a pohyb. Tvůj kůň by měl denně několik hodin stát v suchu a čistotě a mít možnost volného pohybu.

Podle toho, jak závažná situace už je, může být nutné také změnit podmínky podkladu. Pokud je střelka již značně degenerovaná a převládá výrazné sevření patek nebo patkových stěn, je třeba zajistit poddajnou vrstvu na tvrdším podkladu. Ideální je pro to písčitý povrch. Na takovém podkladu se kopyto může zabořit a (zakrnělá) střelka může znovu získat kontakt se zemí. Tímto způsobem je střelka stimulována a povzbuzena k růstu a může znovu přispívat ke kopytnímu mechanismu – a působit proti stávajícímu sevření patek nebo patkových stěn.

Pravidelně a správně upravovat kopyta

Správná úprava kopyt ve správných intervalech je důležitým stavebním kamenem pro zvládnutí hniloby střelky. Napadené části rohoviny by měly být pečlivě odstraněny. Rohové střely by měly být zkráceny na funkční míru a případné páčení – i na kopytní stěně – by mělo být odstraněno. Případně je nutné také upravit postavení kopyta, pokud je zadní oblast střelky a patek přetížená.

Správné čištění kopyt a léčba hniloby střelky

Posledním stavebním kamenem je potírání samotné infekce. V povrchových případech postačí každodenní vyškrabávání a případně důkladné vydrhnutí jemným mýdlem (např. jádrovým nebo zeleným mýdlem).

U hluboce usazené hniloby střelky je naopak nutné postižené oblasti denně ošetřovat vhodným prostředkem. Méně důležité je přitom to, jaký prostředek se použije, mnohem důležitější je, jak se aplikuje. Nejprve je nutné napadenou rýhu střelky důkladně zbavit rozloženého materiálu. Osvědčilo se použít zaoblenou dřevěnou tyčinku obalenou tenkým, měkkým hadříkem a protahovat ji rýhou střelky, dokud není černá, mazlavá vrstva odstraněna. Pokud tvůj kůň při tom reaguje citlivě, musíš postupovat maximálně opatrně: možná už jde o odhalenou škáru a ta by se čištěním v žádném případě neměla dráždit.

Poté můžeš konečně aplikovat prostředek dle svého výběru. I zde platí: pokud je hniloba střelky již velmi hluboká a je podezření, že je již postižena škára, je namístě opatrnost. V takových případech je nutné ošetřovat pouze velmi jemnými prostředky, aby se škára dodatečně nedráždila. K tomu se hodí například éterické oleje nebo přípravky na bázi octa. Také koloidní stříbro se v některých případech dobře osvědčilo.

Důležité přitom je, aby se aplikovaný prostředek skutečně dostal tam, kde je potřeba: do hloubky rýhy střelky. Často je smysluplné namočit kousek gázy do zvolené látky a hluboko ji zavést do rýhy střelky. Tato tamponáda by pak měla v kopytě zůstat a být obnovena nejpozději každé dva až tři dny (resp. jakmile starý materiál sám vypadne).

Pokud je hniloba střelky ještě spíše povrchová, lze použít i silněji vysušující prostředky, do kterých je přimísen například síran měďnatý nebo oxid zinečnatý. Jako domácí prostředek lze použít i zubní pastu nebo ústní vodu – koneckonců se jedná o stejné bakterie jako v našich ústech. To ale bezpodmínečně vyžaduje, aby se hniloba střelky již nedostala k citlivé škáře.

Jako poslední opatření lze po předepsání veterinářem aplikovat i lokální antibiotikum. Přitom je však nutné mít stále na paměti, že antibiotikum se nakonec dostane i do půdy, na které kůň stojí. Zejména při p