Lepidla pro lepené podkovy – rozdíly a specifika

Alternativní ochrana kopyt – tedy alternativy ke klasickému podkování – se ve světě koní těší stále větší oblibě. Důvodů je celá řada (více se dočtete v našem článku „Co dělá dobrou ochranu kopyt?“) a zatímco dříve šlo především o kopytní boty, dnes nabývají na významu různé varianty lepené ochrany kopyt („nálepy“ nebo „lepené okování“). Lepené ochrany mají řadu výhod: nejen že se kopyta díky nim mohou velmi dobře vyvíjet, ale jsou také pro tebe jako majitele koně jednoduché v každodenním používání. Jakmile jsou jednou nalepené, nemusíš se až do dalšího termínu kopytáře o nic starat – v normálním případě postačí jako péče jednoduché vyškrábání kopyt.

Přesto se ke lepenému okování stále objevuje skepse; nejčastější obavou je, že lepidlo kopytu škodí. Proto se na tento aspekt nyní podíváme trochu blíže a prozkoumáme rozdíly a zvláštnosti.

Lepené okování není jako lepené okování

Nejprve je třeba rozlišit jednotlivé lepicí systémy. Protože: lepená ochrana kopyt není rovna lepené ochraně kopyt! Současné systémy na trhu lze hrubě rozdělit do dvou kategorií:

1. předem vyrobené skořepiny, které se pomocí dvousložkového lepidla (2K lepidlo) celoplošně připevňují na kopyto
2. individuálně přizpůsobené základní desky, které jsou pomocí přivařených úchytek a vteřinového lepidla bodově fixovány na kopytní stěnu (do této varianty patří Goodsmith)

U obou variant je důležité zdůraznit, že lepidlo drží pouze na kopytní stěně – na chodidlo se žádné lepidlo nenanáší.

Kromě této společné vlastnosti se však oba systémy zásadně liší a mají i různý dopad na rohovinu kopyta.

2K lepidlo nebo vteřinové lepidlo?

Nejprve se blíže podívejme na chemickou podstatu obou variant. Oba systémy patří do skupiny „chemicky vytvrzujících lepidel“, což znamená pouze to, že obě lepidla vytvrzují prostřednictvím chemické reakce.

Vteřinové lepidlo na bázi kyanoakrylátu

Vteřinová lepidla jsou lepidla z kyanoakrylátu a chemická reakce je spouštěna molekulami vody. K tomu postačuje běžná vlhkost vzduchu. Toto lepidlo proto k vytvrzení nezbytně potřebuje vlhkost, což jeho použití u koně velmi usnadňuje, protože kopyta nemusí být zcela suchá.

To je také důvod, proč bys při manipulaci s vteřinovým lepidlem měl/a být opatrný/á: v zásadě není kyanoakrylát pro organismy nebezpečný, proto se tato lepidla používají i k lepení v akváriích a v lékařských lepidlech na rány. Ale protože při vytvrzování spotřebovávají vlhkost, lehce vysušují povrchy lepených dílů. Na zdravé kůži (a rohovině kopyta) je to neškodné, ale lepidlo by se nemělo dostat na silně vlhké tkáně, jako jsou oči a sliznice, protože zde by velmi rychle docházelo k odebrání velkého množství vlhkosti.

Stejně jako u mnoha chemických reakcí se i při vytvrzování vteřinového lepidla uvolňuje teplo. Tvorba tepla je však u tohoto typu lepidla velmi nízká, protože kyanoakryláty dobře vytvrzují (a tedy spolehlivě lepí) pouze tehdy, pokud jsou použity ve velmi tenké vrstvě (<0,2 mm). Při tak malých množstvích je vznikající teplo i na naší lidské pokožce sotva vnímatelné, a proto i pro kopyto neškodné.

Dvousložková lepidla

U 2K lepidel existují různá chemická složení. V každém případě existuje výchozí látka, která se mísí s tvrdidlem, s tímto reaguje a tím vytvrzuje.

Stejně jako u vteřinového lepidla dochází i u 2K lepidel kvůli chemické reakci k vývinu tepla při vytvrzování. Protože se však 2K lepidlo nanáší v silnější vrstvě než vteřinové lepidlo, vzniká zde i více tepla. Zdravé koňské kopyto s dostatečně silnou kopytní stěnou (min. 5,4 mm) poskytuje dobrou izolační vrstvu proti vyšším teplotám. Opatrnost je však namístě v případě poškozených kopytních stěn (např. s otvory po hřebících) nebo velmi tenkých kopytních stěn (z důvodu vylámání, tenkého strouhání nebo prostě kvůli velmi malé velikosti u kopyt hříbat nebo poníků), protože zde teplo může proniknout až k škáře a případně způsobit poškození. K tomu sice dosud existuje jen málo studií (a pokud ano, zabývají se spíše dopady horkého přiložení podkovy, nikoli plastových nálepů), ale obecně se proteiny od 45 °C nevratně poškozují – a rohovina kopyta se z převážné části skládá z proteinů.

Kromě zvýšeného vývinu tepla má silně nanášená vrstva 2K lepidla ještě jednu nevýhodu: kopyto je v této oblasti plošně zapečeno. Zatímco u lepení s úchytkami a vteřinovým lepidlem zůstává mezi krčky úchytek vždy volná plocha (kde tedy může kopyto „dýchat“), u 2K lepidel je zpravidla velká plocha stěny až k nosnému okraji uzavřena lepidlem. Protože však kopyto neustále uvolňuje vlhkost, může za vrstvou lepidla vznikat vlhké prostředí. U zdravého kopyta je to obvykle bez problémů, ale opatrnost je namístě, pokud je kopyto již poškozené (trhlinami, otvory po hřebících, křehkou rohovinou atd.), protože jinak může dojít ke zvýšenému hromadění bakterií a plísní v kopytní stěně.

Ale jak je to s chemickými složkami 2K lepidel? Škodí přímo rohovině kopyta? K tomu musíme blíže prozkoumat výchozí látky.

2K lepidlo na bázi polyuretanu (PUR)

Většina 2K lepidel v oblasti koňského kopyta je na bázi polyuretanu. Polyuretan představuje primární složku tohoto lepicího systému. Jako tvrdidlo se používá izokyanát: jakmile je polyuretan smíchán s izokyanátem, spouští se chemická reakce vytvrzování. Přitom se izokyanáty uvolňují zpět ve formě par. Izokyanáty však mohou poškozovat buněčné membrány a způsobovat tak podráždění kůže. Zejména by se neměly vdechovat.

Při použití na koňském kopytě je nebezpečí malé, protože se přitom obvykle pracuje na dobře větraných místech, případně venku. Přesto bys měl/a při používání PU lepidel dbát na to, aby se lepidlo nedostalo přímo na kůži a aby při vytvrzování nebyly vdechovány páry – ani tebou, ani tvým koněm.

2K lepidlo na bázi methylmethakrylátu (MMA)

Methylmethakrylát se používá v mnoha oblastech plastikářské techniky, mimo jiné k výrobě akrylátových desek, v zubním lékařství, jako kostní cement a k modelaci umělých nehtů. Methylmethakrylát však může vyvolávat podráždění kůže a kontaktní alergie, proto se ve všech oblastech použití doporučují zvýšená bezpečnostní opatření. Lidská kůže by neměla přijít do přímého kontaktu s methylmethakrylátem a zejména by neměl být vdechován (např. brusný prach těchto plastů). Lze tedy předpokládat, že totéž platí i pro naše koně.

Do jaké míry mohou MMA lepidla poškozovat rohovinu kopyta, o tom neexistují žádné jisté poznatky. Protože je však rohové pouzdro mrtvá tkáň, nelze předpokládat, že by mohlo dojít k přímému poškození. Přímému kontaktu s živou tkání (např. odhalenou škárou) je však nutné se bezpodmínečně vyhnout.

Škodí používané čističe kopytu?

Kromě samotných lepidel se však při lepeném okování dostávají ke kopytu i další chemikálie: konkrétně čističe, které se používají k přípravě kopytní stěny pro lepidlo.

Podle druhu lepidla a výrobce jsou doporučovány různé čisticí prostředky, kterými má být odmaštěna a vyčištěna jak kopytní stěna, tak i samotný nálep:

• alkohol (líh/etanol, (iso)propanol)
• aceton (odlakovač)
• čistič brzd

Zatímco alkohol je při zevním použití převážně považován za neškodný, aceton a čistič brzd jsou považovány za zdraví škodlivé. Škodlivost se však týká primárně par, tj. při vdechování může dojít k podráždění dýchacích cest.

Na zdravé kůži působí naproti tomu pouze vysušujícím způsobem, proto lze předpokládat podobný účinek i na kopytě.

Závěr

Shrnuto: pokud tvůj kůň dostane lepené okování, dostává se kopyto do kontaktu s různými druhy chemických látek. Většina z nich je neškodná, alespoň ve svém přímém působení na rohovinu. Některé chemikálie však při použití uvolňují páry, které by neměly být vdechovány – pokud se při lepení pracuje venku, je riziko zdravotních problémů velmi nízké.

Opatrnost je naopak namístě u stávajících poškození rohoviny: pokud je kopytní stěna již tenká, křehká nebo poškozená trhlinami či otvory po hřebících, nej