Lepidla pro lepené podkovy – rozdíly a specifika

Alternativní ochrana kopyt – tedy alternativy k tradičnímu podkování – se v koňském světě těší stále větší oblibě. Existuje pro to mnoho dobrých důvodů (více se dočtete v našem článku „Co dělá dobrou ochranu kopyt?“) a zatímco dříve to byly především kopytní botičky, dnes se stále více prosazují různé varianty lepené ochrany kopyt („lepenec“ nebo „lepený podkov“). Lepené ochrany mají řadu výhod: nejenže se s nimi kopyta mohou velmi dobře vyvíjet, ale jsou také pro tebe jako majitele koně velmi jednoduché v každodenním používání. Jakmile jsou nalepené, nemusíš se až do dalšího termínu úpravy kopyt o nic starat – jednoduché vyškrábání kopyt obvykle stačí jako péče.

Přesto se opakovaně objevuje skepse vůči lepeným systémům; nejčastější obavou je, že lepidlo kopytu škodí. Proto se chceme tomuto aspektu nyní podívat trochu blíže a probereme rozdíly a zvláštnosti.

Lepený systém není jako lepený systém

Nejprve je třeba rozlišit jednotlivé lepicí systémy. Protože: lepená ochrana kopyt není jako lepená ochrana kopyt! Zhruba lze aktuální systémy na trhu rozdělit do dvou kategorií:

1. předem vyrobené skořepiny, které se pomocí dvousložkového lepidla (2K lepidlo) plošně připevňují ke kopytu
2. individuálně upravené základové desky, které se pomocí přivařených lamel a sekundového lepidla bodově fixují na stěnu kopyta (do této varianty patří Goodsmith)

U obou variant je důležité zdůraznit, že lepidlo drží pouze na stěně kopyta – žádné lepidlo se nenanáší na chodidlo.

Kromě této společné vlastnosti se však tyto dva systémy zásadně liší a mají také různé účinky na rohovinu.

2K lepidlo nebo sekundové lepidlo?

Nejprve se podívejme na chemický základ obou variant. Oba systémy patří do skupiny „chemicky vytvrzujících lepidel“, což znamená pouze tolik, že obě lepidla vytvrzují prostřednictvím chemické reakce.

Sekundové lepidlo na bázi kyanoakrylátu

U sekundových lepidel se jedná o lepidla z kyanoakrylátu a chemická reakce je spouštěna molekulami vody. K tomu stačí již běžná vzdušná vlhkost. Toto lepidlo tedy k vytvrzení nezbytně potřebuje vlhkost, což jeho použití na koni velmi zjednodušuje, protože kopyta nemusí být zcela suchá.

To je také důvod, proč bys měl/a být při manipulaci se sekundovým lepidlem opatrný/á: kyanoakrylát v zásadě není pro organismy nebezpečný, proto se tato lepidla používají i k lepení v akváriích a v lékařských lepidlech na rány. Ale protože při vytvrzování spotřebovávají vlhkost, poněkud vysušují povrchy lepených dílů. Na zdravé kůži (a rohovině kopyt) je to bezproblémové, ale lepidlo by se nemělo dostat na tkáně s vysokým obsahem vlhkosti, jako jsou oči a sliznice, protože by zde velmi rychle došlo k odebrání velkého množství vlhkosti.

Jako u mnoha chemických reakcí se i při vytvrzování sekundového lepidla uvolňuje teplo. Vývoj tepla je však u tohoto druhu lepidla velmi nízký, protože kyanoakryláty dobře vytvrzují (a tudíž spolehlivě lepí) pouze tehdy, když jsou použity ve velmi tenké vrstvě (<0,2 mm). Při tak malých množstvích je odpadní teplo sotva vnímatelné i na naší lidské kůži, a proto je i pro kopyto bezpečné.

Dvousložková lepidla

U 2K lepidel existují různá chemická složení. V každém případě existuje výchozí látka, která se míchá s tvrdidlem, s ním reaguje a tím vytvrzuje.

Stejně jako u sekundového lepidla, také u 2K lepidel dochází v důsledku chemické reakce k vývoji tepla při vytvrzování. Protože se však 2K lepidlo nanáší silněji než sekundové lepidlo, vzniká zde i více tepla. Zdravé koňské kopyto s dostatečně silnou stěnou (min. 5,4 mm) nabízí dobrou izolační vrstvu proti vyšším teplotám. Opatrnosti je však třeba dbát, pokud jde o poškozené stěny kopyt (např. s otvory po hřebících) nebo velmi tenké stěny kopyt (odlomením, ztenčením rašplí nebo jednoduše kvůli velmi malé velikosti u kopyt hříbat nebo poníků), protože zde teplo může proniknout až ke škáře a případně způsobit škody. K tomu sice zatím existuje jen málo studií (a pokud, zabývají se spíše účinky za tepla vypáleného hřebce a ne plastových lepení), ale obecně jsou proteiny od 45 °C nevratně poškozeny – a rohovina kopyta se převážně skládá z proteinů.

Kromě zvýšeného vývoje tepla má silně nanesená vrstva 2K lepidla ještě další nevýhodu: kopyto se v této oblasti plošně zapečetí. Zatímco u lepení lamelami a sekundovým lepidlem vždy zůstává určitá volná plocha mezi krčky lamel (kde tedy kopyto může „dýchat“), u 2K lepidel se obvykle uzavírá velká plocha stěny až po nosný okraj lepidlem. Protože však kopyto průběžně uvolňuje vlhkost, může za lepicí vrstvou vzniknout vlhké prostředí. Pro zdravé kopyto je to obvykle bezproblémové, ale opatrnosti je třeba dbát, pokud je kopyto již poškozené (trhlinami, otvory po hřebících, křehkou rohovinou atd.), protože jinak může dojít ke zvýšenému hromadění bakterií a plísní ve stěně kopyta.

Ale jak je to s chemickými přísadami 2K lepidel? Poškozují přímo rohovinu kopyta? K tomu musíme výchozí látky trochu blíže prozkoumat.

2K lepidla na bázi polyuretanu (PUR)

Většina 2K lepidel v oblasti koňského kopyta je založena na polyuretanu. Polyuretan představuje primární složku tohoto lepicího systému. Jako tvrdidlo se používá izokyanát: jakmile se polyuretan smíchá s izokyanátem, začne chemická reakce k vytvrzení. Přitom se izokyanáty opět uvolňují jako pára. Izokyanáty však mohou poškodit buněčné membrány, a tudíž způsobit podráždění kůže. Zejména by neměly být vdechovány.

Při použití na koňském kopytu je riziko nízké, protože se s ním obvykle pracuje na dobře větraných místech, resp. venku. Přesto bys měl/a při používání PU lepidel dbát na to, aby se lepidlo nedostalo přímo na kůži a aby při vytvrzování nebyly vdechovány výpary – ani tebou, ani tvým koněm.

2K lepidla na bázi methylmethakrylátu (MMA)

Methylmethakrylát se používá v mnoha oblastech plastikářské techniky, mj. k výrobě akrylátových desek, ve stomatologii, jako kostní cement a k modelování umělých nehtů. Methylmethakrylát však může vyvolat podráždění kůže a kontaktní alergie, proto se ve všech oblastech použití doporučují zvýšená bezpečnostní opatření. Lidská kůže by neměla přijít do přímého kontaktu s methylmethakrylátem a zejména by neměl být vdechován (např. brusný prach těchto plastů). Lze tedy předpokládat, že totéž platí i pro naše koně.

Do jaké míry mohou MMA lepidla poškodit rohovinu kopyt, o tom neexistují žádné podložené poznatky. Protože se však u rohové kapsle jedná o mrtvou tkáň, nelze předpokládat, že by mohla vzniknout přímá škoda. Přímému kontaktu s živou tkání (např. obnaženou škárou) je však třeba se bezpodmínečně vyhnout.

Poškozují používané čističe kopyto?

Kromě samotných lepidel se u lepených systémů dostávají ke kopytu ještě další chemikálie: konkrétně čističe, které se používají k přípravě stěny kopyta pro lepidlo.

Podle druhu lepidla a výrobce se doporučují různé čisticí prostředky, kterými se má odmastit a vyčistit jak stěna kopyta, tak samotný lepený díl:

• alkohol (líh/ethanol, (iso-)propanol)
• aceton (odlakovač)
• čistič brzd

Zatímco alkohol je při vnějším použití zpravidla považován za bezpečný, aceton a čistič brzd jsou považovány za zdraví škodlivé. Škodlivost se však týká primárně výparů, tzn. při vdechování mohou být podrážděny dýchací cesty.

Na zdravé kůži naopak působí pouze vysušujícím účinkem, takže lze předpokládat podobný účinek i na kopytu.

Závěr

Shrnout to lze takto: pokud tvůj kůň dostane lepený systém, dostane se kopyto do styku s různými druhy chemických látek. Většina z nich je bezpečná, alespoň co se týče jejich přímého účinku na rohovinu. Některé z chemikálií však při použití vylučují výpary, které by neměly být vdechovány – pokud se lepení provádí venku, je riziko zdravotních problémů velmi nízké.

Pozor je naopak třeba dávat u již existujících poškození rohoviny: pokud je stěna kopyta již tenká, křehká nebo poškozená trhlinami či otvory po hřebících, nejsou všechny lepicí systémy stejně vhodné. Zejména je zde třeba zohlednit vývoj tepla a utěsnění stěny kopyta, a proto jsou lamelové systémy se