Hnilobný zánět kopyta: včasné rozpoznání a správná léčba

Diagnóza „rakovina kopyta" vyvolává u mnoha majitelů koní strach a obavy. Dobrá zpráva však je: pokud se onemocnění odhalí a začne léčit včas, jsou šance na vyléčení velmi dobré. Právě počáteční stádium rakoviny kopyta se však často přehlédne a diagnóza je stanovena teprve v pokročilém průběhu. Proto chceme tímto článkem přispět k osvětě, aby onemocnění lépe rozpoznali i sami majitelé koní a mohli včas zasáhnout.

Co je rakovina kopyta a jak ji poznáme?

Rakovina kopyta není „skutečnou" rakovinou (tedy karcinomem), proto se anglicky nazývá „equine canker" (a nikoli „cancer"). Jedná se naopak o poruchu hojení škáry kopyta, podobně jako tzv. divoké maso u kožních ran. Přesněji řečeno je rakovina kopyta „chronická hypertrofní pododermatitida" – to znamená, že buňky škáry kopyta jsou zvětšené a dochází k abnormální produkci keratinu (parakeratóze). Kopytní rohovina tedy „bují", čímž vznikají typické, květákovité výrůstky na kopytě.

Tyto výrůstky však již představují pokročilé stádium. Na začátku je rakovina kopyta spíše nenápadná – alespoň opticky. Mnohem nápadnější je její pach: rakovinu kopyta provází velmi charakteristický zápach. Mnozí jej popisují jako sýrovitě hnisavě hnilobný – v každém případě velmi odpudivý.

Dalším poznávacím znakem je, že tkáň je silně prokrvená a velmi rychle začne krvácet, i když je jen lehce dotčena (např. při vyškrabávání kopyt).

Typicky začíná rakovina kopyta v oblasti střelky (proto se jí také říká „rakovina střelky"), kde bývá často patrný i bělavě nažloutlý nebo šedavý mazlavý výtok.

Rakovina kopyta se však neomezuje výhradně na střelku, ale šíří se za nepřístupu vzduchu a může tak podlézt celé chodidlo a stěnu a dokonce je „odštípnout". V oblastech, kde rakovina kopyta nemá přímý protitlak (například v postranních rýhách střelky), se často objevují i vláknité výrůstky škáry kopyta.

Zpočátku bývá často postiženo pouze jedno kopyto, postupně však mohou být zasažena všechna čtyři. Statisticky bývají častěji postižena zadní kopyta než přední.

Stejně tak se onemocnění může rozšířit i na korunkový okraj (zánět věnce). V takovém případě vypadá korunkový okraj podrážděně (oteklý a zarudlý) a chlupy v této oblasti typicky neleží hladce, ale odstávají.

Rakovina kopyta je při dotyku obvykle velmi bolestivá, proto mnoho nemocných koní také kulhá. I kulhání se ale zpočátku projevuje spíše decentně jako latentní citlivost, a proto bývá jako první příznak často přehlédnuto. V pokročilém stádiu však mnoho koní kulhá velmi výrazně.

Příčina(y) rakoviny kopyta

Ačkoli se jedná o velmi vážné onemocnění, je rakovina kopyta překvapivě málo prozkoumána. Dodnes není zcela objasněno, jak přesně rakovina kopyta vzniká. Dlouhou dobu se předpokládalo, že onemocnění způsobují bakterie nebo papilomaviry, což však bylo mezitím vyvráceno – alespoň jako výhradní příčina. Dnes se spíše předpokládá, že jde o multifaktoriální záležitost, tedy že musí dojít k souběhu několika faktorů, aby onemocnění propuklo.

Existuje několik okolností, které mohou vést k podráždění škáry kopyta a následně způsobit rakovinu kopyta.

Tlakové poměry v kopytě

Při nedostatečném ošetřování kopyt nebo nevhodných podmínkách ustájení může dojít k pohmoždění v kopytě, zejména v oblasti střelky. Sem patří přerostlé rohové pilíře a/nebo patky, jakož i sevřená kopyta. Vzniklý tlak dráždí škáru; pokud tento stav trvá delší dobu, může nakonec přejít v rakovinu kopyta.

Některé školy úpravy kopyt dokonce hovoří o tom, že si kopyto bujícím tkáňstvím chce znovu „udělat prostor".

Infekce a hniloba střelky

Škára kopyta může být nadměrně podrážděna i dlouhotrvajícím infekčním procesem. Sem patří zejména hniloba střelky: pokud se prožere horními vrstvami rohoviny, velmi rychle se dostane blízko ke škáře. Není proto vzácností, že rakovině kopyta předchází těžká hniloba střelky. Tato souvislost je tak častá, že mnoho kopytářů zastává názor, že rakovina kopyta vzniká vždy z hniloby střelky.

I když mezi těmito dvěma onemocněními kopyt pravděpodobně existuje souvislost, zásadně se liší: zatímco u hniloby střelky jde o proces rozkládající rohovinu (tedy odbourávací), u rakoviny kopyta jde o proces tvořící rohovinu (tedy budovací). Hniloba střelky dále postihuje mrtvou tkáň (rohovinu), zatímco rakovina kopyta postihuje živou tkáň (škáru).

Obě onemocnění produkují páchnoucí mazlavý materiál, který jako majitel snadno rozlišíte: hniloba střelky se projevuje sytě černým výtokem, rakovina kopyta naproti tomu velmi světlým. Pach hniloby střelky připomíná spíše zkažená vejce (protože bakterie při rozkladu kopytní rohoviny uvolňují v ní obsaženou síru), zatímco pach rakoviny kopyta je vnímán jako výrazně intenzivnější a nepříjemnější a popisuje se spíše jako kariózní nebo hnisavě hnilobný.

Přechod mezi oběma onemocněními může být plynulý, resp. mohou se vyskytovat současně: například ve střední rýze střelky se již může šířit rakovina kopyta, zatímco postranní rýhy střelky jsou „pouze" napadeny hnilobou střelky.

Výživa

Do jaké míry hraje výživa roli při vzniku rakoviny kopyta, je mezi odborníky sporné. Diskutuje se například o tom, zda nedostatek živin (zejména nedostatek zinku) může vést k zvrhlé tvorbě rohoviny, a tedy k rakovině kopyta.

Nesporné je naopak to, že kopyto funguje i jako detoxikační orgán a přitom je zvláště zatěžována právě škára kopyta. Krmení by tedy mělo být přezkoumáno především tehdy, jsou-li současně přítomny metabolické nebo kožní problémy (např. podlomy, sarkoidy nebo ekzém) – nebo byly! Protože i když tyto problémy možná zrovna nejsou akutní, může jimi být metabolismus stále ovlivněn nebo mohl jejich vlivem vzniknout nedostatek živin.

Genetika

Rovněž nejasné je, zda existuje genetická predispozice k rakovině kopyta. Zdá se totiž, že nadměrně často jsou rakovinou kopyta postižena těžší plemena s hustými rousy (chladnokrevníci, tinkeři, frísové atd.). Právě tato plemena však také často trpí metabolickými problémy a hnilobou střelky, takže by se možná mohlo jednat méně o genetický faktor a spíše o souběh stejných vyvolávajících faktorů. Sem by mohla patřit i u těchto plemen často zvýšená potřeba živin (např. v důsledku nadváhy nebo velkého množství svalové hmoty).

Možnosti léčby

Existují různé přístupy k léčbě, které závisí na konkrétním stádiu a místních podmínkách (hygiena stáje). Diagnózu a individuální léčebný plán musí v každém případě stanovit veterinární lékař, proto v tomto článku nechceme doporučovat konkrétní léčebné postupy.

{"@context":"http:\/\/schema.org\/","@id":"\/cs\/blogs\/wissensdatenbank\/hufkrebs#article","@type":"Article","mainEntityOfPage":{"@type":"WebPage","@id":"https:\/\/good-smith.com\/cs\/blogs\/wissensdatenbank\/hufkrebs"},"articleBody":"Diagnóza „rakovina kopyta\" vyvolává u mnoha majitelů koní strach a obavy. Dobrá zpráva však je: pokud se onemocnění odhalí a začne léčit včas, jsou šance na vyléčení velmi dobré. Právě počáteční stádium rakoviny kopyta se však často přehlédne a diagnóza je stanovena teprve v pokročilém průběhu. Proto chceme tímto článkem přispět k osvětě, aby onemocnění lépe rozpoznali i sami majitelé koní a mohli včas zasáhnout.\nCo je rakovina kopyta a jak ji poznáme?\nRakovina kopyta není „skutečnou\" rakovinou (tedy karcinomem), proto se anglicky nazývá „equine canker\" (a nikoli „cancer\"). Jedná se naopak o poruchu hojení škáry kopyta, podobně jako tzv. divoké maso u kožních ran. Přesněji řečeno je rakovina kopyta „chronická hypertrofní pododermatitida\" – to znamená, že buňky škáry kopyta jsou zvětšené a dochází k abnormální produkci keratinu (parakeratóze). Kopytní rohovina tedy „bují\", čímž vznikají typické, květákovité výrůstky na kopytě.\n\n \nTyto výrůstky však již představují pokročilé stádium. Na začátku je rakovina kopyta spíše nenápadná – alespoň opticky. Mnohem nápadnější je její pach: rakovinu kopyta provází velmi charakteristický zápach. Mnozí jej popisují jako sýrovitě hnisavě hnilobný – v každém případě velmi odpudivý.\n\nDalším poznávacím znakem je, že tkáň je silně prokrvená a velmi rychle začne krvácet, i když je jen lehce dotčena (např. při vyškrabávání kopyt).\nTypicky začíná rakovina kopyta v oblasti střelky (proto se jí také říká „rakovina střelky\"), kde bývá často patrný i bělavě nažloutlý nebo šedavý mazlavý výtok.\nRakovina kopyta se však neomezuje výhradně na střelku, ale šíří se za nepřístupu vzduchu a může tak podlézt celé chodidlo a stěnu a dokonce je „odštípnout\". V oblastech, kde rakovina kopyta nemá přímý protitlak (například v postranních rýhách střelky), se často objevují i vláknité výrůstky škáry kopyta.\n\nZpočátku bývá často postiženo pouze jedno kopyto, postupně však mohou být zasažena všechna čtyři. Statisticky bývají častěji postižena zadní kopyta než přední.\nStejně tak se onemocnění může rozšířit i na korunkový okraj (zánět věnce). V takovém případě vypadá korunkový okraj podrážděně (oteklý a zarudlý) a chlupy v této oblasti typicky neleží hladce, ale odstávají.\n\nRakovina kopyta je při dotyku obvykle velmi bolestivá, proto mnoho nemocných koní také kulhá. I kulhání se ale zpočátku projevuje spíše decentně jako latentní citlivost, a proto bývá jako první příznak často přehlédnuto. V pokročilém stádiu však mnoho koní kulhá velmi výrazně.\nPříčina(y) rakoviny kopyta\nAčkoli se jedná o velmi vážné onemocnění, je rakovina kopyta překvapivě málo prozkoumána. Dodnes není zcela objasněno, jak přesně rakovina kopyta vzniká. Dlouhou dobu se předpokládalo, že onemocnění způsobují bakterie nebo papilomaviry, což však bylo mezitím vyvráceno – alespoň jako výhradní příčina. Dnes se spíše předpokládá, že jde o multifaktoriální záležitost, tedy že musí dojít k souběhu několika faktorů, aby onemocnění propuklo.\n\nExistuje několik okolností, které mohou vést k podráždění škáry kopyta a následně způsobit rakovinu kopyta.\nTlakové poměry v kopytě\nPři nedostatečném ošetřování kopyt nebo nevhodných podmínkách ustájení může dojít k pohmoždění v kopytě, zejména v oblasti střelky. Sem patří přerostlé rohové pilíře a\/nebo patky, jakož i sevřená kopyta. Vzniklý tlak dráždí škáru; pokud tento stav trvá delší dobu, může nakonec přejít v rakovinu kopyta.\nNěkteré školy úpravy kopyt dokonce hovoří o tom, že si kopyto bujícím tkáňstvím chce znovu „udělat prostor\".\nInfekce a hniloba střelky\nŠkára kopyta může být nadměrně podrážděna i dlouhotrvajícím infekčním procesem. Sem patří zejména hniloba střelky: pokud se prožere horními vrstvami rohoviny, velmi rychle se dostane blízko ke škáře. Není proto vzácností, že rakovině kopyta předchází těžká hniloba střelky. Tato souvislost je tak častá, že mnoho kopytářů zastává názor, že rakovina kopyta vzniká vždy z hniloby střelky.\n\nI když mezi těmito dvěma onemocněními kopyt pravděpodobně existuje souvislost, zásadně se liší: zatímco u hniloby střelky jde o proces rozkládající rohovinu (tedy odbourávací), u rakoviny kopyta jde o proces tvořící rohovinu (tedy budovací). Hniloba střelky dále postihuje mrtvou tkáň (rohovinu), zatímco rakovina kopyta postihuje živou tkáň (škáru).\nObě onemocnění produkují páchnoucí mazlavý materiál, který jako majitel snadno rozlišíte: hniloba střelky se projevuje sytě černým výtokem, rakovina kopyta naproti tomu velmi světlým. Pach hniloby střelky připomíná spíše zkažená vejce (protože bakterie při rozkladu kopytní rohoviny uvolňují v ní obsaženou síru), zatímco pach rakoviny kopyta je vnímán jako výrazně intenzivnější a nepříjemnější a popisuje se spíše jako kariózní nebo hnisavě hnilobný.\n\nPřechod mezi oběma onemocněními může být plynulý, resp. mohou se vyskytovat současně: například ve střední rýze střelky se již může šířit rakovina kopyta, zatímco postranní rýhy střelky jsou „pouze\" napadeny hnilobou střelky.\n\nVýživa\nDo jaké míry hraje výživa roli při vzniku rakoviny kopyta, je mezi odborníky sporné. Diskutuje se například o tom, zda nedostatek živin (zejména nedostatek zinku) může vést k zvrhlé tvorbě rohoviny, a tedy k rakovině kopyta.\nNesporné je naopak to, že kopyto funguje i jako detoxikační orgán a přitom je zvláště zatěžována právě škára kopyta. Krmení by tedy mělo být přezkoumáno především tehdy, jsou-li současně přítomny metabolické nebo kožní problémy (např. podlomy, sarkoidy nebo ekzém) – nebo byly! Protože i když tyto problémy možná zrovna nejsou akutní, může jimi být metabolismus stále ovlivněn nebo mohl jejich vlivem vzniknout nedostatek živin.\nGenetika\nRovněž nejasné je, zda existuje genetická predispozice k rakovině kopyta. Zdá se totiž, že nadměrně často jsou rakovinou kopyta postižena těžší plemena s hustými rousy (chladnokrevníci, tinkeři, frísové atd.). Právě tato plemena však také často trpí metabolickými problémy a hnilobou střelky, takže by se možná mohlo jednat méně o genetický faktor a spíše o souběh stejných vyvolávajících faktorů. Sem by mohla patřit i u těchto plemen často zvýšená potřeba živin (např. v důsledku nadváhy nebo velkého množství svalové hmoty).\nMožnosti léčby\nExistují různé přístupy k léčbě, které závisí na konkrétním stádiu a místních podmínkách (hygiena stáje). Diagnózu a individuální léčebný plán musí v každém případě stanovit veterinární lékař, proto v tomto článku nechceme doporučovat konkrétní léčebné postupy.\n\u003cimg src=\"https:\/\/cdn.shopify.com\/s\/files\/1\/0014\/1036\/7600","headline":"Hnilobný zánět kopyta: včasné rozpoznání a správná léčba","description":"","image":"https:\/\/good-smith.com\/cdn\/shop\/articles\/Hufkrebs_Beim_Pferd_Zeichenflache_1_ce464677-c984-4b5e-8ff7-62ec3bfdab3a.png?v=1743499762\u0026width=1920","datePublished":"2022-01-28T11:58:48+01:00","dateModified":"2022-01-28T12:05:30+01:00","author":{"@type":"Person","name":"Bennet Klein"},"publisher":{"@type":"Organization","name":"Goodsmith "}}