Hnilobný zánět kopyta: včasné rozpoznání a správná léčba

Diagnóza „rakovina kopyta" nahání mnoha majitelům koní strach. Dobrá zpráva ale je: pokud je onemocnění odhaleno a léčeno včas, jsou šance na vyléčení velmi dobré. Právě počáteční stadium rakoviny kopyta se však často přehlíží a diagnóza je stanovena až v pokročilém stádiu. Proto bychom chtěli tímto článkem přispět k osvětě, aby i majitelé koní dokázali onemocnění lépe rozpoznat a včas proti němu zasáhnout.

Co je rakovina kopyta a jak ji rozpoznat?

Rakovina kopyta ve skutečnosti není „pravou" rakovinou (tedy karcinomem), proto se v angličtině označuje jako „equine canker" (nikoli „cancer"). Jedná se o poruchu hojení škáry kopyta, podobně jako je tomu u divokého masa při kožních ranách. Přesněji řečeno je rakovina kopyta „chronická hypertrofická pododermatitida" – to znamená, že buňky škáry kopyta jsou zvětšené a dochází k abnormální produkci keratinu (parakeratóza). Kopytní rohovina tedy „bují", čímž vznikají typické, květákovitě vypadající výrůstky na kopytě.

Tyto výrůstky ale představují už pokročilé stadium. Na začátku se rakovina kopyta projevuje spíše nenápadně – alespoň opticky. Mnohem nápadnější je totiž její zápach: rakovina kopyta je doprovázena velmi charakteristickým smradem. Mnoho lidí popisuje tento pach jako sýrovitě-hnisavě-hnijící – v každém případě velmi odpudivý.

Dalším rozpoznávacím znakem je, že tkáň je silně prokrvená a velmi rychle začíná krvácet, i když se jí jen lehce dotkneme (např. při čištění kopyt).

Typicky začíná rakovina kopyta v oblasti střelky (proto se také nazývá „rakovina střelky"), kde je často patrný také bělavě-nažloutlý nebo šedavý mazlavý výtok.

Rakovina kopyta se ale neomezuje výhradně na střelku, nýbrž se šíří pod vzdušnou uzávěrou a může tak podminovat celou chodidlovou plochu i stěnu kopyta a dokonce ji „odtrhnout". V oblastech, kde rakovina kopyta nemá přímý protitlak (například v postranních rýhách střelky), se často objevují také nitkovité klky škáry kopyta.

Často je zprvu postiženo jen jedno kopyto, následně ale mohou být zasažena všechna čtyři. Statisticky jsou zadní kopyta postižena častěji než přední.

Onemocnění se také může rozšířit na korunku (zánět korunkového vazu). Pokud k tomu dojde, korunka vypadá podrážděně (oteklá a zarudlá) a typicky srst v této oblasti již nepřiléhá hladce, nýbrž odstává.

Rakovina kopyta je při dotyku obvykle velmi bolestivá, proto mnoho postižených koní také kulhá. I kulhání se ale zpočátku často projevuje spíše nenápadně jako latentní citlivost a bývá proto jako první příznak často přehlíženo. V pokročilém stadiu ale mnoho koní kulhá velmi zřetelně.

Příčina(-y) rakoviny kopyta

Ačkoli se jedná o velmi vážné onemocnění, je rakovina kopyta překvapivě málo prozkoumaná. Dodnes není zcela vyjasněno, jak přesně rakovina kopyta vzniká. Dlouho se předpokládalo, že onemocnění způsobují bakterie nebo papilomaviry, což však bylo mezitím vyvráceno – alespoň jako výhradní příčina. V současnosti se spíše předpokládá, že se jedná o multifaktoriální dění, tedy že se musí sejít několik faktorů, aby onemocnění propuklo.

Existuje několik okolností, které mohou vést k podráždění škáry kopyta, což může následně způsobit rakovinu kopyta.

Tlakové poměry v kopytě

V důsledku nedostatečného ošetřování kopyt nebo nevhodných podmínek chovu může dojít k pohmoždění v kopytě, zejména v oblasti střelky. Patří sem přerostlé rozpěrky a/nebo patky, jakož i sevřené kopyto. Vzniklý tlak dráždí škáru; pokud tento stav přetrvává delší dobu, může to nakonec přejít v rakovinu kopyta.

Některé školy ošetřování kopyt dokonce hovoří o tom, že si kopyto pomocí bujné tkáně chce znovu „vytvořit prostor".

Infekce a hniloba střelky

Škára kopyta může být nadměrně podrážděna také déletrvajícím infekčním procesem. Sem patří zejména hniloba střelky: pokud se prokouše svrchními vrstvami rohoviny, dostane se velmi rychle blízko ke škáře. Není proto výjimkou, že rakovině kopyta předchází těžká hniloba střelky. Tato souvislost je tak častá, že mnozí kopytáři zastávají názor, že rakovina kopyta vzniká vždy z hniloby střelky.

I když mezi těmito dvěma onemocněními kopyt pravděpodobně existuje souvislost, zásadně se od sebe liší: zatímco u hniloby střelky jde o proces rozkládající rohovinu (tedy odbourávací), u rakoviny kopyta jde o proces tvořící rohovinu (tedy budovací). Dále hniloba střelky napadá mrtvou tkáň (rohovinu), zatímco rakovina kopyta postihuje živou tkáň (škáru).

Obě onemocnění produkují páchnoucí mazlavý materiál, který ale jako majitel snadno rozlišíte: hniloba střelky se projevuje tmavě černou barvou, rakovina kopyta naopak velmi světlou. Zápach hniloby střelky připomíná spíše zkažená vejce (protože bakterie při rozkladu kopytní rohoviny uvolňují síru v ní obsaženou), zatímco zápach rakoviny kopyta je vnímán jako výrazně intenzivnější a nepříjemnější a bývá popisován spíše jako zubně kariézní nebo hnisavě-hnijící.

Přechod mezi oběma onemocněními může být plynulý, respektive obě mohou existovat současně: například se ve střední rýze střelky již může šířit rakovina kopyta, zatímco postranní rýhy střelky jsou napadeny „pouze" hnilobou střelky.

Výživa

Do jaké míry hraje výživa roli při vzniku rakoviny kopyta, je mezi odborníky sporné. Diskutuje se například o tom, zda nedostatek živin (zejména nedostatek zinku) může vést k patologické produkci rohoviny, a tedy k rakovině kopyta.

Nesporné je naopak to, že kopyto funguje také jako detoxikační orgán, přičemž je zvláště zatěžována škára kopyta. Krmení by proto mělo být zkontrolováno zejména tehdy, pokud se současně objevují – nebo objevovaly! – problémy s metabolismem, resp. s kůží (např. podlomy, sarkoidy nebo ekzém). I když tyto problémy třeba právě nejsou akutní, metabolismus jimi ještě může být ovlivněn nebo tím mohl vzniknout deficit živin.

Genetika

Rovněž nejasné je, zda existuje genetická predispozice k rakovině kopyta. Zdá se totiž, že rakovinou kopyta jsou nadměrně často postiženi těžší koně s bohatým osrstěním spěnek (chladnokrevníci, Tinkeři, Frísové atd.). Právě tato plemena však bývají také často postižena metabolickými problémy a hnilobou střelky, takže se zřejmě jedná spíše o setkání stejných spouštěcích faktorů než o genetickou příčinu. K tomu by mohla patřit i u těchto plemen často zvýšená potřeba živin (například kvůli nadváze nebo velké svalové hmotě).

Možnosti léčby

Existují různé přístupy k léčbě, které závisí na daném stádiu a místních podmínkách (stájová hygiena). Diagnózu a individuální léčebný plán musí každopádně stanovit veterinář, proto v tomto článku nechceme doporučovat žádnou konkrétní léčbu.

Důležité ale je: úspěšná léčba rakoviny kopyta je týmová práce – mezi veterinářem, kopytářem, výživovým expertem, provozovatelem stáje a majitelem koně. Kůň s rakovinou kopyta musí bezpodmínečně stát v suchu a čistotě, což často znamená úpravu podmínek chovu. Nezbytně by se měla provést bilance živin a případně upravit krmení. Kopyto musí být ošetřováno v krátkých intervalech (každé 2–3 týdny) a mezi tím musí být majitelem pečlivě ošetřováno. To bude ve většině případů zahrnovat každodenní čištění jemným (jádrovým) mýdlem a přiložení