Hufexperte finden
Partner werden
Vědomosti o zkostnatění kopytních chrupavek
Koňské kopyto vypadá zvenčí velmi tuhé, uvnitř však obsahuje řadu pružných struktur. K nim patří kopytní chrupavky, které sedí na vnitřním a vnějším rameni kopytní kosti v každém kopytě (viz anatomie). Když tyto chrupavkovité nástavce zkostnatí, hovoří se o zkostnatění kopytních chrupavek. Může postihnout buď jednu, nebo obě chrupavky v jednom kopytě a vyskytovat se na jednom či více kopytech. Přední kopyta jsou postižena častěji než zadní.
Jak vzniká zkostnatění kopytních chrupavek?
Zkostnatění kopytních chrupavek vzniká v důsledku častého nebo trvalého přetížení kopyta, zejména otřesy (např. velmi tvrdé povrchy, často v kombinaci s kovovým podkováním) nebo nesprávným zatížením kvůli vadám postavení. Zejména rozkročené nebo sblížené postavení podporují zkostnatění kopytních chrupavek, neboť v tom případě je trvale nadměrně zatěžována vnitřní nebo vnější strana kopyta. Také příliš vysoké patky nebo sevření patek mohou vést ke zkostnatění kopytních chrupavek. Vzácně může ke zkostnatění chrupavky vést jednorázové trauma.
Kromě toho jsou těžká plemena, případně koně s nízkou kohoutkovou výškou v porovnání s tělesnou hmotností (tj. s poměrně krátkými nohami), zkostnatěním postižena častěji.
Kopyto se snaží přetížení čelit tím, že pružnou chrupavku pomalu mění ve stabilní kostní hmotu. V angličtině se proto hovoří také o „sidebone“, tedy „postranní kosti“.
Kromě toho je třeba zohlednit i faktor výživy: chrupavky nejsou zásobovány krevními cévami, ale musí být aktivně „proplachovány“ tekutinou bohatou na živiny. To se však děje pouze při zatěžování a odlehčování, tedy při pohybu. Je proto důležité nejen vyvážené mineralizování koně, ale i to, aby byl v neustálém pohybu, aby tak chrupavková tkáň byla dobře zásobená a zůstala zdravá. Nedostatečně vyživovaná chrupavka je k zkostnatění náchylnější.
Prevence, rozpoznání a léčba zkostnatění kopytních chrupavek
Nejlepší prevencí proti zkostnatění kopytních chrupavek je vyhýbat se výše zmíněným přetížením a zajistit koni odpovídající podmínky chovu a krmení.
Přesto je zkostnatění kopytních chrupavek velmi rozšířené - v počátečním stadiu koně často nevykazují žádné kulhání, proto bývá zkostnatění často rozpoznáno až v pokročilém stadiu nebo jako náhodný nález. V těžkých případech lze zkostnatění dokonce nahmatat na korunce nebo rozpoznat pouhým okem jako jakousi „bouli“. Jinak poskytne jasnost rentgenový snímek: zkostnatění kopytních chrupavek je tam viditelné jako oblačná struktura v zadní části kopyta.
Mnoho koní žije se zkostnatěním kopytních chrupavek zcela bez bolesti. V závislosti na závažnosti však může být omezena pohyblivost kopyta, což může vést ke změnám chodu (např. zakopávání). Vlivem snížené pružnosti v kopytě může být navíc zhoršeno prokrvení kopyta, což může mít za následek horší růst rohoviny.
U některých koní vede zkostnatění kopytních chrupavek k potížím, protože nově vytvořené kostní struktury mohou tlačit na citlivé tkáně (např. vazy) a koně proto někdy projevují difuzní kulhání. To se typicky projevuje na tvrdém terénu nebo v ostrých obratech.
Vzácně se mohou zkostnatělé kopytní chrupavky i zlomit - jako každá jiná kost - a vést tak k výraznému kulhání.
Zkostnatění kopytních chrupavek nelze vyléčit, neboť proces kostnatění je nevratný. Dobrým managementem však lze průběh zastavit nebo alespoň zpomalit. Je k tomu nutné co nejvíce odstranit příčiny, např. korigovat vady postavení, snížit nadváhu, přizpůsobit trénink, vyhýbat se tvrdým terénům atd.
Kromě toho lze kulhání zmírnit tím, že se koni uleví pomocí Klebebeschlagu. Takový plastový Bekleb nabízí dobré tlumení nárazů a může tak představovat určitou kompenzaci zkostnatělé kopytní chrupavky.
>> Zdroje
