Křehká kopyta: příčiny a správná péče

Téměř každý majitel koně je zná: trhliny v kopytě. Někdy jsou menší, někdy větší, někdy zmizí samy a někdy odlomí polovinu kopytní stěny. Zejména v létě pak člověk často slyší dobře míněné řešení: „Kopyta namáčet a mastit, aby zůstával roh pružný a nevylamoval se.“ Ale je tomu skutečně tak? Pomáhá kopytní mast opravdu proti trhlinám a křehkým kopytům? Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je nejlepší se nejprve zabývat pozadím. Proč vlastně kopyta křehnou? A zde už začíná obtíž, neboť příčin je více. Dva z nejčastějších důvodů jsou bohužel často přehlíženy, respektive se vůbec neberou v úvahu. Jednak je to krmení, a jednak pákové síly působící na kopyto. Těmto dvěma faktorům se proto budeme věnovat blíže.

Chybná výživa jako příčina křehkých kopyt

Kopyto potřebuje určité živiny, aby mohlo produkovat dostatek rohu v dobré kvalitě. K nim patří například sirné aminokyseliny jako methionin a cystein, dále lysin. Methionin a lysin patří mezi esenciální aminokyseliny, tj. tělo si je samo nedokáže vytvořit a musí být přijímány potravou. Cystein se naopak tvoří z methioninu, ale lze ho přijímat i přímo. Síra obsažená v těchto aminokyselinách je důležitá, aby se v keratinu kopyta mohlo tvořit dostatek disulfidických můstků (= spojení dvou atomů síry). Čím více disulfidických můstků se vytvoří, tím tužší je vytvořený roh. Pokud tedy chybí síra, respektive sirné aminokyseliny, kopyto se stává křehkým. Typicky se pak objevují kopyta, která nemají trhlinu na jednom konkrétním místě, ale stávají se celkově nestabilními a často se lámou na více místech.

Charakteristická jsou také kopyta, u nichž se kopytní stěna začíná štěpit, tj. u nichž již není dostatečně dobré spojení mezi pigmentovanou a nepigmentovanou stěnou (pokud nevíš, které vrstvy stěny jsou zde míněny, doporučujeme náš článek o anatomii kopyta). Kopyto však potřebuje ještě celou řadu dalších živin, aby mohlo produkovat optimální roh. Například musí mít kůň dostatek vitamínů skupiny B, aby výše zmíněné aminokyseliny mohly být vůbec metabolizovány. A zde vstupuje do hry střevní mikroflóra: pokud je narušená, nemůže tělo vyrábět dostatek vitamínu B6 a přijímané aminokyseliny nelze využít. Také jiné nedostatky mohou být důsledkem poškozené střevní mikroflóry, například nedostatek zinku. Také zinek je nezbytný pro stabilní kopyta a jeho nedostatek může vést ke vzniku trhlin. Není proto důležité jen to, aby kůň dostával správné živiny, ale aby jeho trávicí trakt a metabolické orgány byly tak zdravé, aby živiny mohly být skutečně využity. Dobře fungující jaterní a ledvinový metabolismus je proto významným faktorem v boji proti křehkosti.

Příliš mnoho dobrého

Křehká kopyta nemusí pocházet jen z nedostatečné, ale i z přemíry výživy.

Zejména nadbytek selenu a železa může vést k popraskaným kopytům. Nedostatek selenu může být stejně škodlivý jako otrava selenem. Při vysokém příjmu selenu se v kopytě ukládá místo síry selen, čímž se redukují disulfidické můstky a kopyto ztrácí na stabilitě.

Železo zase působí jako protivník zinku, to znamená: při příliš vysoké koncentraci může železo zinek vytlačit. Vysoké koncentrace železa se mimochodem nevyskytují jen v základním krmivu, ale často také ve vodě. Při problémech s lámajícími se kopyty se proto často vyplatí provést také analýzu vody. Vedle příliš vysokých hodnot železa totiž může být za nestabilní kopyta a tím i trhliny zodpovědná i otrava dusičnany. Zvláště když jsou koně napájeni podzemní vodou, je zde namístě zvýšená opatrnost!

Trhliny v rohu způsobené pákovými silami

Druhým často přehlíženým spouštěčem trhlin v kopytě jsou pákové síly. Tím se rozumí, že některé struktury v kopytě nejsou v rovnováze, a proto vyvíjejí nefyziologické síly – páky. Ty pak tlačí na určité oblasti a způsobují tam pohmožděniny nebo natažení. Pokud tyto páky tlačí na kopytní stěnu, může se snadno stát, že rohové pouzdro tomuto napětí již neodolá a mechanicky praskne. Mluví se pak také o „napěťových trhlinách“.

Typickým příkladem jsou příliš dlouhé patky: zaťížením vzniká příliš velký tlak na špičkovou stěnu, která pak často praská přesně uprostřed kopytní stěny.

Dalším často nalézaným příkladem jsou překlopené rozporky, které se kladou na chodidlo: tím chodidlo tlačí proti boční kopytní stěně. Když je tlak příliš vysoký (např. když rozporka nakonec nekontrolovaně přerůstá přes chodidlo), vzniká v boční stěně kopyta často trhlina.

Takové stavy často vznikají při nedostatečném ošetřování kopyt: buď se při ošetřování dostatečně nekorigují nerovnováhy, nebo se ošetřování provádí příliš zřídka. U obtížných patologií (např. u vzpřímeného kopyta) může být potřebná korekce již každé dva týdny!

Některé páky vznikají také kvůli vrozeným vadám postavení. Jak jednostranné, tak oboustranné vady postavení mohou vést k nefyziologickému opotřebení kopyta a tím i k pákovým silám. Vedle pravidelného ošetřování je zde někdy doporučena trvalá ochrana kopyt, kterou lze určitá postavení zlepšit.

Kopyta mohou samozřejmě být také jednoduše celkově příliš dlouhá, a proto se lámat. Podle podmínek chovu musí být interval ošetřování odpovídajícím způsobem přizpůsoben a v průměru by neměl přesahovat 6 týdnů.

Hygiena jako příčina lámajících se kopyt?

Opakovaně je za křehká kopyta činěna zodpovědnou také nedostatečná čistota ve stáji. V extrémních případech to může být i pravda: pokud kůň stojí velmi často na podkladu nasáklém močí, může vzniklý amoniak roh napadat a rozpouštět molekulární vazby – kopyto se stává křehkým. Ve většině případů je to však spíše tak, že v kopytě již panují suboptimální napěťové poměry nebo je výživově oslabena rohová substance a nehygienické podmínky jsou jen poslední kapkou. Neboť pokud je již bílá čára, resp. kopytní stěna namáhána, jsou výrazně náchylnější vůči bakteriím a houbám a může například dojít k White Line Disease. V tomto případě zárodky stráví spojovací vrstvu kopyta a kopytní stěna se proto může snadněji vylomit.

Sucho jako příčina trhlin v rohu?

Tato souvislost se zdá být zcela zřejmá: když kopyta vyschnou, stávají se křehkými. To je pravda – do určité míry. Vysoké teploty a nízká vlhkost v okolí způsobují, že nejvnější rohové vrstvy kopyta vysychají a jsou zvlášť tvrdé (tvůj kopytář by o tom mohl jistě vyprávět). Vnější vrstvy kopytní stěny pak skutečně mohou vykazovat jemné trhliny, typicky však na všech čtyřech kopytech a rovnoměrně rozložené po celé kopytní stěně. Ty jsou však normálně neproblematické, neboť postihují pouze nejvnější vrstvu stěnového rohu a samy mizí, jakmile se okolí opět zvlhčí. Kopyto však není zásobováno vlhkostí pouze zvenčí, ale i zevnitř. Studie Univerzity v Edinburghu ukázala, že u zdravého kopyta nepronikne vlhkost zvenčí do rohu ani milimetr. Předpokládá se proto určitý druh přirozené vlhkostní bariéry v kopytě, takže koně nemají problémy se stabilitou kopyt ani ve vlhčích oblastech země nebo při nadměrných srážkách. Jiná studie ukázala, že je to především chodidlo, které při intenzivním namáčení vlhkost přijímá, ale nikoli kopytní stěna. Ztráta vlhkosti během horkých letních období je proto zodpovědná pouze za povrchové trhliny, nikoli však za jednotlivé hlubší pukliny na ojedinělých kopytech. Dobrým příkladem jsou koně v pouštních oblastech: tito koně mívají typicky velmi pevná, kompaktní kopyta a jen zřídka mají problémy s lámajícími se stěnami. Pokud by suchost představovala problém pro pružnost kopyta, koně v těchto oblastech by nemohli zdravě chodit.

Zranění jako příčina trhlin v kopytě?

Vedle již zmíněných důvodů mohou ale i zranění vést k lámajícím se kopytním stěnám nebo trhlinám. V nejjednodušším případě může kůň