Nathalie Kurz – kopytářka a trenérka koní

1. O našem partnerovi Goodsmith

Dnešní kopytářka a trenérka koní začala již v dětství s voltiží a klasickým ježděním. První vlastní kůň na sebe nenechal dlouho čekat…

O několik let později přibyli díky jejímu manželovi další dva koně. Norik a islandský kůň. Společně se přestěhovali na malou usedlost a žili dveře vedle dveří s celým stádem.

Díky nyní třem koním již mimochodem pozorovala, jak rozdílně se stejné ustájení, krmení atd. projevují u tří různě plemenných koní na jejich konkrétní situaci kopyt.

Zpočátku se však mladá žena věnovala výcviku svých tří svěřenců a sama chtěla v této oblasti pracovat profesionálně. Rozhodla se pro studium trenérky zdraví koní v kombinaci s tříletým trenérským vzděláním v klasické drezuře na Zentaurus-Akademie. Později jej ještě doplnila kopytářským studiem na ÖGH.

2. Cesta ke Klebebeschlagu a k Goodsmith

Rozhodujícím (jako u mnoha) byl její Norik, který trpěl artrózou a osifikací kopytních chrupavek a pro něhož se nedařilo najít skutečnou pomoc. Po delší fázi se železy, naboso, Dupli a několika experimenty s lepením narazila Nathalie společně s Ursulou Sündermann na Goodsmith. „Byly jsme skutečně nadšené, protože při (poměrně) snadné manipulaci jsme dokázaly dosáhnout velmi dobrého tlumení a to s úctyhodnou trvanlivostí u koně o váze 850 kg."

Rozhodla se pro kopytářské vzdělání, aby mohla pomoci svému vlastnímu koni. Z okolí přicházelo stále více dotazů, proto Nathalie opustila svou hlavní činnost ve firmě pro vývoj softwaru a věnovala se plně koním.

3. Goodsmith v Nathaliině práci

„Goodsmith je moje preferovaná varianta. Samozřejmě je pro mě naboso vždy první volbou, protože je to pro koně nejpřirozenější varianta a pro majitele nejjednodušší. Ale naboso prostě nefunguje u každého koně. Pak inklinuji spíše ke Klebebeschlagu než k Hufschuh (i když se to nyní možná díky novému, 100% individuálně upravitelnému Hufschuh od Goodsmith může změnit…). Pouze ve speciálních případech nepoužívám desky Goodsmith. Velmi si cením toho, že s Goodsmith mohu udělat všechno. Nabízí spoustu prostoru a mohu jej proto individuálně zhotovit. To je však někdy také otázka času a nákladů, proto v ojedinělých případech sahám po již trochu více `předem vyrobené' základní desce."

Pro své pacienty s laminitidou kopytářka rovněž sahá po Goodsmith a kombinuje jej pro léčbu s odpovídajícími nezbytnými doplňky. „Mohu Klebebeschlag během návštěv super individuálně přizpůsobit, aniž bych musela vždy vše dělat znovu."

4. Zkušenosti s kvalitou Klebebeschlagu

Lepidlo dosud nemělo u Nathaliiných klientských koní žádný negativní účinek a dokonce i u kopyt postižených plísní sahá Rakušanka raději po vteřinovém lepidle než po dvousložkovém. Rozpustnost je dobrá, je potřeba minimální množství a i ona sama přišla s lepidlem již vícekrát do kontaktu.

„Z větší části drží Klebebeschläge napevno; někdy mohou nastat problémy s přilnavostí u koní, které ještě dobře neznám. Ošemetná místa mohou představovat např. životní prostředí (extrémně svažité výběhy), ale i jiné faktory… Mám-li tyto informace, mohu na ně při aplikaci reagovat a např. připevnit boční čepičky."

Existují i případy, kdy kopytní expertka nesahá nejprve po Klebebeschlagu. Např. při nutné každodenní péči o kopyto u rakoviny střelky (Strahlkrebs), nebo u velmi narušených kopytních stěn s malou dostupnou lepicí plochou. U současného klientského koně po hřebíkovém poranění se Nathalie rozhodla pro obvaz kopyta a následnou metodu ošetření Klebebeschlagem s řešením nosné desky Goodsmith. Je to druh krytového železa.

Goodsmith je podle ní v zásadě snadný na zpracování. Především díky jednotným materiálům od stejného výrobce, což dělá jednotlivé produkty velmi kompatibilními. Zbytek je v podstatě otázkou cviku. „Zpočátku jsem udělala chybu, že jsem nevěděla, jakou míru přesnosti uchycení deska toleruje, a teprve zkoušením jsem pro sebe zjistila, že by měla sedět spíše pevně, protože materiály umožňují flexibilitu a jazýčky jsou roztažitelné. Při příliš velké vůli kopyto příliš klouže nebo se Klebebeschlag může uvolnit."

Tyto zkušenosti se musí sbírat.

5. Doba aplikace, cena a životnost Klebebeschlagu

Mladá kopytářka v průměru, kromě speciálních případů, nechává Klebebeschläge na kopytě 6 týdnů, neboť „většina mých intervalů úprav spadá přesně do tohoto rozmezí". Samozřejmě existují i případy, kdy se intervaly zkracují. „Často mohu Klebebeschlag použít znovu jedna ku jedné. I při korekcích postoje nebo u koní s laminitidou, u nichž Klebebeschläge dělám každé dva týdny znovu, mohu mnohdy znovu použít základní desku a jazýčky."

Pro kopytní odbornici a trenérku koní je obzvláště důležité věnovat koním a jejich kopytům dostatek času. „V kontaktu se čtyřnohými svěřenci pracuji téměř výhradně s pozitivním posilováním. Ke zvířeti přistupuji s trpělivostí, když mě nechápe nebo nemá chuť. Mým cílem je motivovat koně k dobrovolné spolupráci. Pro to mám malou sadu nástrojů – od pamlsků pro posílení jejich pozornosti a koncentrace až po speciální podložku, která jim například při bolavých nohou usnadňuje stání. Zejména mladí a starší klientští koně jsou vděční, když k nim přistupuji s dostatkem času a s nějakým trikem, protože svá kopyta nedokáží zvedat tak dlouho."

První aplikace Klebebeschlagu pro dvě kopyta včetně úpravy všech kopyt trvá v průměru 1½ hodiny. Ceny jejích služeb jsou k nahlédnutí na jejích webových stránkách.

Často pracuje v týmu, neboť tam lze paralelně provádět některé práce a vyměňovat si zkušenosti – zejména u obtížných případů.

6. Exkurz: aplikovaný trénink s pozitivním posilováním jako podpora úpravy kopyt (u svízelných koní)

Nathaliiným srdečním projektem, tím, co je, co spojuje a žije, je PferdeSinn. Přístup ke koním založený na pozitivním posilování.

„Svět koní je, co se týče tréninku, stále uvízlý v minulém století. V jiných oblastech se trénink pomocí pozitivního posilování již více prosadil, např. v zoologických zahradách, kde se pracuje s nebezpečnými zvířaty a kde je nutná zvláštní opatrnost při ošetřeních nebo právě úpravách kopyt.

Bylo zjištěno, že zvířata se nejen více baví, ale že dlouhodobě je s menším nutným úsilím možné dosáhnout lépe provedených výsledků, pokud jsou zvířata motivovaná (pozitivně přesvědčená)."

Trénink s pozitivním posilováním znamená, že „špatné" (mnou jako člověkem u koně nechtěné) chování není trestáno ani následováno negativními důsledky, ale „správné" (mnou jako člověkem u koně žádané) chování je odměňováno.

„To může probíhat krmným tréninkem", jak Nathalie vysvětluje. Pamlsek následuje jako pozitivní posílení. Důležité je, aby kůň spolupracoval dobrovolně a neprováděl povely pouze proto, že by za pamlsek udělal cokoli. Proto se zde obzvláště hodí senové bobule – ty chutnají, ale nevyvolávají `faktor závislosti'.

„Při úpravě kopyt v tréninku je to jednoduché. Dokud kůň kopyta dává a drží, je pozitivně posilován. Je třeba dbát na to, aby kůň aktivně spolupracoval a úpravu kopyt nesnášel jako pasivní proceduru. Čím je kůň uvolněnější, tím uvolněnější je práce pro mě jako kopytářku."

Nathalie hrubě rozlišuje tři kategorie koní, kteří při úpravě kopyt neklidně stojí:
1. Koně, kteří mají kvůli tělesným problémům nebo bolestem potíže při úpravě kopyt spolupracovat.
2. Koně, kteří kvůli nejistotě nebo strachu spolupráci odmítají.
3. Koně, kteří se rychle nudí nebo prostě „nemají chuť".
U všech koní se Nathalie snaží najít a odstranit příčinu místo toho, aby pouze potlačila symptomy (poskakování). „Buď je třeba odebrat strach tím, že koni s pomocí pozitivního posilování ukážu, že se nemusí ničeho bolestivého nebo nepříjemného obávat v tom, co s ním mám v plánu; nebo je třeba odebrat nechuť tím, že koni s pomocí pozitivního posilování dám důvod chtít spolupracovat."

Jeden z jejích současných klientských koní přišel při prvním termínu z boxu nesmírně nervózní. Několik kopytních odborníků ho již vzdalo. Nathalie se jej ani nemohla dotknout. Při prvním termínu nemohla provést žádnou úpravu, ale nejprve musela koni dokázat, že nebude překvapen a že o každém kroku, který se děje, bude vědět. „Zpočátku bylo důležité, aby tehdy, když mi dal kopyto, ho také hned dostal zpět, jakmile o to požádal. Nepobízela jsem ho, aby vydržel déle, neboť jsem mu nejprve musela dát jistotu, že se zde nestane nic zlého ani proti jeho zájmu. Jakmile to pochopil, mohla jsem ho povzbudit, aby mi kopyto držel i déle, abych mohla při pozdějších termínech svou práci nekomplikovaně provádět." Dnes probíhá úprava kopyt bez problémů.

Mladá kobylkářka se snaží trénink budovat tak, aby kůň od počátku neměl velkou možnost vůbec udělat chybu. „Při stavbě tréninku dbám na to, abych jej navrhla tak, aby se hodil ke koni a pro koně. Když po mně například kůň chňapne, problém už byl předem u mě, neboť chňapnutí je přece jen velmi hlasitý a zřetelný projev koně, a já jsem tedy přehlédla první příznaky před tím. Má-li kůň problém s rovnováhou, je samozřejmě třeba ji procvičovat v každodenním životě. Jako kopytářka nemám čas to převzít sama, ale i zde mohu koni vyjít vstříc. Místo abych koně silou nutila stát klidně a rovně, hledám stěnu, o kterou se kůň může opřít, čímž je pro něj snazší dát mi kopyto a trpělivě stát na třech nohou. Koně, kteří se úpravu kopyt teprve musí naučit nebo kteří měli dříve špatné zkušenosti, nechávám rád stát „volněji", neboť uvázaní se cítí rychleji sevření, jelikož nemají možnost se fyzicky vyjádřit. Jsou omezenější v tom, aby se `bránili', což může vést ke zvýšení strachu a agresivity, což na mou práci působí kontraproduktivně. Stojící volně se cítí bezpečněji. Samozřejmě to má za následek, že můj kůň také někdy odejde o tři kroky dál, ale na oplátku mě zase rychleji a snadněji nechá přiblížit, neboť cítí, že spolupracujeme a že se přitom také vychází vstříc jeho potřebám. Toto je velmi vhodná tréninková metoda, když se kůň musí teprve naučit stát uvázaný nebo znovu získat důvěru."

U jednoho mladého araba scházela při úpravě kopyt spolupráce. Pošklebal se a rychle se stával netrpělivým. Nathalie se proto pokusila zkrátit intervaly tak, aby úpravy kopyt samy o sobě netrvaly příliš dlouho. Kromě toho nechala majitelku během toho dělat se zvířetem hlavovou práci, takže jeho netrpělivost byla zaměstnaná. „Všimla jsem si, že chce být zaměstnán. Rozhodla jsem se proto, že ho nebudu situaci učit pamlsky, ale vyhovím jeho touze po hře. V jeho případě to bylo dobře možné, protože měl již vynikající rovnovážný smysl a nemusel se na úpravu kopyt soustředit, aby nestál vrávorat."