Alternativní ochrana kopyt v drezuře

Ahoj všichni,

než se s vámi podělím o své zkušenosti s Goodsmith, ráda bych se nejprve krátce představila – já i můj kůň. Kdo vlastně jsme?

Jmenuji se Lara, je mi 23 let a jezdectví, respektive láska ke koním, mě provází odmala. Už téměř 5 let patří do naší rodiny trakénská klisna Herzenslicht (zkráceně Heli). Zpočátku jsem si nebyla jistá, jestli byla volba mladého koně dobrým rozhodnutím. Dnes můžu říct jen jedno: ničeho nelituji. Výcvik mladého koně je nesmírně zábavný a podle mého názoru není nic krásnějšího, než když věci objevujete a učíte se je společně. Věnujeme se hlavně drezuře, kde se pohybujeme na dobré úrovni A/L. Protože je pro mě však pestrý trénink nesmírně důležitý, často vyrážíme do terénu, věnujeme se práci ze země nebo si občas i zaskáčeme. Druhu odpovídající chov je pro mě naprostý základ. Proto je Heli od rána do večera na pastvině pro klisny. Může se prohánět s děvčaty, hrát si a celý den se pást. Večer ji pak beru dovnitř, aby si mohla odpočinout ve svém boxu.

Téma kopyta… téma, které nás trápí už delší dobu. Začalo to před 3 lety, když jsem chtěla Heli okovat vepředu. Nevím, co tehdejší podkovář udělal, ale rozhodně nic dobrého, protože od té doby se nenechá podkovat. Jakmile chce někdo začít přibíjet podkovu, totálně vybuchne.

Pak nezbylo než hledat alternativy. Kopytní botky? U nás pořádně nefungovaly. Po přechodu na kopytního ortopeda se to zpočátku zlepšilo, protože se Heli přestala kopyta vylamovat, ale citlivost na kamenitém terénu tu pořád byla. Tehdy jsem si všimla Goodsmith a říkala si, že takováto alternativní ochrana kopyt by pro nás v drezuře byla ideální.